Předporodní rituál

Měla jsem úžasnou možnost se zúčastnit předporodního rituálu své kamarádky, která mě pozvala mezi užší kruh svých blízkých žen. Bylo pro mě ctí být součástí momentu zastavení a rozplynutí se v čase a prostoru v celé škále generací. Jak tyto generace přišly svojí přítomností kamarádku podpořit v její jedinečné cestě, kterou si vybrala.

Kdo se třeba ještě rituálu nezúčastnil, může cítit nervozitu, divnost, jak a co tam jako má probíhat, co se bude dít. Když se přirozeně kruhem otevře jen naše ženská esence, naše přítomnost a čistý záměr podpořit kamarádku, maminku, sestru, dceru, snachu, učitelku jógy, pak se vytvoří útulné, bezpečné, důvěrné prostředí, kde je nám všem krásně.

Bylo úžasné vidět průřez generací, od dvou let až do moudrých babičkovských let. Každá dodávala unikátnost. Od dvou letých holčiček, které s naprostou přirozeností se zhostily olejíčků a po vzoru maminek si nechaly královsky masírovat nožičky, nechat se plně hýčkat. Jako by to praktikovaly každý den. Klaním se tchýni, babičce, která uviděla odvahu své snachy a přišla ji podpořit. Podělila se o své příběhy, kdy takové možnosti, informovanosti nebyly a upřímně sdělila, jak ji fandí.

S každou zapálenou svíčkou a přáním se ve vzduchu nesly různé energie, naše zranění, naše vlastní příběhy, ale zároveň obrovská láska a naděje pro nás všechny.

Kamarádka se rozhodla pro domácí porod a je inspirací jak pro mě, tak pro jiné ženy, které byly přítomné a maminkou se chystají stát. Inspirací ani ne místem či způsobem, jak chce rodit, ale následováním své ženské intuice, svého těla, svého miminka, které se chce narodit v domácím prostředí.

Náramkem jsme všechny společně uzavřely nádherný kruh a již jsme s Tebou Peti do porodu silně propojené.

Kolik z nás si umí říct o podporu, kolik z nás umí přijmout nechat se opečovávat a být tou matkou královnou, přijímat dary jen pro sebe? Milé budoucí maminky, ze srdce si přeji, abyste si to pro sebe dovolily.

A kdo jiný to může lépe vystihnout než samotná žena, která si svůj předporodní rituál dopřála.

A zde jsou její slova:

Moje druhé těhotenství  přišlo úplně spontánně, neplánovali jsme, nebránili se, prostě vše přišlo tak jak mělo. Byli jsme s mým partnerem otevřeni veškerým možnostem, které  se mají stát. Bok po boku. V lásce. V každodenním životě.

Postupně jak miminko začalo růst, cítila jsem, že se těším a zároveň jsem si začala rozpomínat na mé první těhotenství s Mariankou. Na porod. A začaly se vyplavovat různé emoce. Už jsem věděla, že zvládnu být matkou a zároveň, že je někdy těžké být tou  mámou, kterou bych ideálně chtěla být.  A co jsem věděla jistě, že nejdůležitější je oddat se procesu, plynout s dětmi v tady a teď a být autentická, sama sebou, přijímající se se všemi svými podobami. Pokud jsme jako ženy schopny se takto odevzdat procesu života, partner nás následuje a vše ostatní přichází tak jak má.

V procesu odevzdání se proudu života mi pomáhá setkávání s jinými ženami, kde se můžu otevřít a být sama sebou v bezpečném prostředí svých sester. A byť jsme každá jiná i třeba v jiné fázi života, můžeme se akceptovat, obohacovat, podporovat, obejmout, když je třeba… Plakat, smát se.  Být bohyní, v které se odráží celý vesmír.

A protože jsem si čím dál tím víc začala uvědomovat ženskou sílu, uvědomila jsem si také, že svůj další porod bych chtěla prožít podle svého. Aby mě už nikdo neříkal, jak a co mám dělat. Abych se zcela oddala tomu přirozenému procesu, kdy moje tělo ví, co má dělat, stejně jako to ví celých těch 40 týdnů, kdy miminko roste. Rozhodla jsem se tak pro domácí porod. A tak jsem se zároveň začala přirozeně ladit na své potřeby. Najednou to šlo všechno snadno. Říct si, co a jak potřebuji, komunikovat vše se svým okolím v souladu se svým vnitřním hlasem.  A cítila jsem, že mám potřebu více se scházet s ženami, v naší ženské síle se podporovat, léčit, hýčkat, nechat ji rozkvétat. Začaly jsme se s několika přítelkyněmi scházet v ženském kruhu.  A tak postupně uzrála i myšlenka na předporodní rituál. Vzpomněla jsem si, jak jsem sama vedla rituál pro nevěstu pro moji sestru a jakou sílu jsem cítila v onom záměru, který jsme spolu s ostatními  ženami vetkaly do našeho kruhu. A věděla jsem, že právě to mi pomůže upevnit se ve svém záměru ještě hlouběji, porodit dle mého vnitřního vedení, přijmout celý proces porodu tak jak bude přicházet.

Důležité pro mě v celém procesu je ukotvení ve svých kořenech. Začala jsem si postupně ujasňovat některé momenty z naší rodinné historie v ženské linii, v linii vztahů. Proto jsem chtěla, aby u mého rituálu byly přítomny všechny pro mě důležité ženy z mé rodiny. Máma, sestry, dcera. Cítila jsem, že hodně síly si můžeme předat i s ženami z rodiny mého partnera, s mojí tchýní, švagrovou. A dále samozřejmě přítelkyně, které se přidaly životní cestou. Některé dorazily, jiné ne. A opět jsem věděla, že je to tak, jak má být. A kdo rituál povede? Opět intuitivní rozhodnutí, objevil se mi obraz ženy, s kterou se naše cesty kdysi setkaly, dlouho jsme se neviděly, ale věděla jsem o ní, že jí téma ženství zajímá. Tak jsem neváhala a oslovila ji. Nepřemýšlela nad tím, jestli má zkušenosti s vedením rituálů či nikoliv. Jen jsem cítila, že nechci ženu úplně neznámou jen proto, že má s vedením rituálů zkušenosti. Jsem totiž přesvědčena o tom, že každá žena napojena na svou intuici může obohatit, učit, léčit…

A tak jsme společně všechny prožily krásné odpoledne. Mluvily, smály se, dobře se najedly, každá něčím přispěla. Společně jsme se v kruhu naladily na téma porodu, každá z žen vyslovila své přání, v kterém mi předala sílu a důvěru. Cítila jsem 100% podporu v mém záměru. I když ne všechny ženy by si vybraly pro svůj porod právě domácí prostředí, i tak nezaváhaly, aby mě v mém rozhodnutí podpořily. Všechna přání byla plná emocí, které se zhmotňovaly a obtiskávaly do mé paměti, do mého těla.

Červenou nitkou jsme svázaly naše ruce v kruhu, abychom zůstaly ve spojení až do mého porodu, i když spolu nebudeme fyzicky, aby síla proudila. Cítila jsem se hýčkaná a opečovávaná při omývání nohou a masáži. Krásná. Plná nového života v sobě. Při malování mého břicha henou jsem vnímala, jak všechny ženy předávají lásku a sílu miminku, které ve mě roste. Vše jsme pak zakončily krátkou tichou meditací, každá se záměrem a přáním ve svém nitru, v soustředění do plamene svíce a rozezněním našich hlasů v matře Óm – pro mě symbol propojenosti všeho se vším, síly vesmíru a jeho běhu a důvěře v celý proces.

Cítila jsem obrovské požehnání, že mám kolem sebe tolik vnímavých a silných žen na které se kdykoliv mohu obrátit. Všechny jsme sestry. Příběhy našeho lůna nás vedou. Stačí se jen zaposlouchat.

Děkuji. Kéž jsou všechny bytosti všude na světě šťastny.

V rámci naší AKADEMIE již rituál považujeme za důležitou součást této etapy a máme nádherný rozhovor s Markétkou Prchalovou. Mezi další úžasné  ritualistky a ceremonialistky máme i v programu Janu Rosu a Terezu Boškovou a Radanu Třešňákovou.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.